Není moc obecně známo, ale stávající dráha není jedinou, která kdy v Brně stála. Na konci 19. století, v době, kdy v Brně existovalo přibližně sedm různých vesměs německých klubů, docházelo k logickým sporům, kdo bude na „Baueráku“ trénovat. Ten spravovali členové Brünner Radfahrer Bund klubu.
Dráha na ulici Polní (Moravská Slavia)
Proto si po roce 1892 cyklisté konkurenčního Brünner Bicycle-Clubu postavili svou vlastní dráhu v části bývalého hřbitova na ulici Polní. Ve dvacátých letech 20. století ji přebudovali na 400 m klopenou škvárovou dráhu, jejíž ambicí bylo, býti lepším stadionem než její starší sestřička. Ta v časech, kdy ji měl v nájmu Sokol Brno III., byla zanedbávána.
Další osud dráhy na Polní je nejasný, patrně až po 2. světové válce byla nahrazena atletickým stadionem, který je dnes v majetku klubu Moravská Slavia Brno.
Jízdárny
Na přelomu 19. a 20 století byly populární velodromy stavěné v cirkusových šapitó. Jednalo se o jakési jízdárny, kde si mohli pánové i dámy zapůjčit jízdní kolo a projíždět se po „manéži“. Zájemci o jízdu na kole zde našli veškerý komfort. Prostory byly vytápěny, osvětleny, k dispozici byla rovněž šatna a občerstvení. Kdo chtěl, mohl si zaplatit kurz jízdy na kole.
Jak dokládají níže uvedené inzeráty z tehdejších novin, v roce 1897 byla jedna jízdárna postavena na Winterhollerově náměstí (dnes náměstí 28. října) a o rok později s prostornější jízdní síní na ul. Nová 69 (dnes ulice Lidická). Není náhodou, že obě místa jsou v blízkosti Lužáneckého parku.
Velodrom Za Lužánkami
V pořadí třetí brněnský cyklistický stadion byl postaven v lokalitě Rybníček (Lužánky) v roce 1975. Jednalo se o dřevěnou 153 m dlouhou a 5 m šiřokou dráhu na ocelové konstrukci s maximálním sklonem necelých 45 stupňů a minimálním 17 stupňů 30 minut. Pamětníci si velodrom vybaví pod označením „bublina“.
Dráha byla projektována pro maximální rychlost 70 km/h, celkové náklady se v roce vzniku vyšplhaly na 1 580 000,- Kč. Konstrukce byla unikátní tím, že ji postavili v již existující nafukovací hale Gotthard zahraniční výroby. To umožnilo, že výstavba zabrala pouhé 4 měsíce. Na co nejspěšnější realizaci byl totiž vytvářen tlak z nejvyšších míst, aby se stihla kvalitní sportovní příprava pro olympijské hry 1976 v Montrealu. Urychlené spuštění tak významně přispělo k úspěchu československých dráhových cyklistů na těchto OH a hlavně k vítězství Antona Tkáče a k zisku dalších medailí z mistrovství světa.
První sportoviště v nafukovací hale na světě?
Dle přihlášky celého projektu do soutěže O cenu Národního výboru města Brna k 33. výročí osvobození města bylo řešení, kdy se dráha umístila do nafukovací haly, ojedinělé a vůbec první ve sportovním světě. Velodrom fungoval zhruba do roku 1992, kdy musel ustoupit stavbě hotelového komplexu Bobby Centrum.
Vzhledem k tomu, že samotná dráha a její konstrukce byla plně demontovatelná, uvažovalo se o jejím postavení v jiné lokalitě, mluvilo se i o jejím převezení do areálu cyklistické vesničky TJ Favorit Brno a postavení na dohled stávajícího velodromu. K tomu ale nikdy nedošlo a později prý byla spálena a ocelová konstrukce odvezena do šrotu.
0 Comments