Není moc obecně známo, ale stávající dráha není jedinou, která kdy v Brně stála. Na konci 19. století, v době, kdy v Brně existovalo přibližně sedm různých vesměs německých klubů, docházelo k logickým sporům, kdo bude na „Baueráku“ trénovat. Ten spravovali členové Brünner Radfahrer Bund klubu.


Dráha na ulici Polní (Moravská Slavia)

Proto si po roce 1892 cyklisté konkurenčního Brünner Bicycle-Clubu postavili svou vlastní dráhu v části bývalého hřbitova na ulici Polní. Ve dvacátých letech 20. století ji přebudovali na 400 m klopenou škvárovou dráhu, jejíž ambicí bylo, býti lepším stadionem než její starší sestřička. Ta v časech, kdy ji měl v nájmu Sokol Brno III., byla zanedbávána.

Další osud dráhy na Polní je nejasný, patrně až po 2. světové válce byla nahrazena atletickým stadionem, který je dnes v majetku klubu Moravská Slavia Brno.

Velodrom na Polní, pravděpodobně 20. léta 20. století. V pozadí je zřetelně vidět klopená zatáčka. Zdroj: archiv TJ Favorit Brno

Jízdárny

Na přelomu 19. a 20 století byly populární velodromy stavěné v cirkusových šapitó. Jednalo se o jakési jízdárny, kde si mohli pánové i dámy zapůjčit jízdní kolo a projíždět se po „manéži“. Zájemci o jízdu na kole zde našli veškerý komfort. Prostory byly vytápěny, osvětleny, k dispozici byla rovněž šatna a občerstvení. Kdo chtěl, mohl si zaplatit kurz jízdy na kole.

Jak dokládají níže uvedené inzeráty z tehdejších novin, v roce 1897 byla jedna jízdárna postavena na Winterhollerově náměstí (dnes náměstí 28. října) a o rok později s prostornější jízdní síní na ul. Nová 69 (dnes ulice Lidická). Není náhodou, že obě místa jsou v blízkosti Lužáneckého parku.

Vlevo: Lidové noviny V, 24. 11. 1897, č. 268, s. 5. Vpravo: Lidové noviny VI, 12. 11. 1898, č. 258, s. 4.

Velodrom Za Lužánkami

V pořadí třetí brněnský cyklistický stadion byl postaven v lokalitě Rybníček (Lužánky) v roce 1975. Jednalo se o dřevěnou 153 m dlouhou a 5 m šiřokou dráhu na ocelové konstrukci s maximálním sklonem necelých 45 stupňů a minimálním 17 stupňů 30 minut. Pamětníci si velodrom vybaví pod označením „bublina“.

Dráha byla projektována pro maximální rychlost 70 km/h, celkové náklady se v roce vzniku vyšplhaly na 1 580 000,- Kč. Konstrukce byla unikátní tím, že ji postavili v již existující nafukovací hale Gotthard zahraniční výroby. To umožnilo, že výstavba zabrala pouhé 4 měsíce. Na co nejspěšnější realizaci byl totiž vytvářen tlak z nejvyšších míst, aby se stihla kvalitní sportovní příprava pro olympijské hry 1976 v Montrealu. Urychlené spuštění tak významně přispělo k úspěchu československých dráhových cyklistů na těchto OH a hlavně k vítězství Antona Tkáče a k zisku dalších medailí z mistrovství světa.

Pohled na nafukovací halu Gotthard, ve které byla dráha umístěna (rok 1975). Zdroj: archiv TJ Favorit Brno
První sportoviště v nafukovací hale na světě?

Dle přihlášky celého projektu do soutěže O cenu Národního výboru města Brna k 33. výročí osvobození města bylo řešení, kdy se dráha umístila do nafukovací haly, ojedinělé a vůbec první ve sportovním světě. Velodrom fungoval zhruba do roku 1992, kdy musel ustoupit stavbě hotelového komplexu Bobby Centrum.

Vzhledem k tomu, že samotná dráha a její konstrukce byla plně demontovatelná, uvažovalo se o jejím postavení v jiné lokalitě, mluvilo se i o jejím převezení do areálu cyklistické vesničky TJ Favorit Brno a postavení na dohled stávajícího velodromu. K tomu ale nikdy nedošlo a později prý byla spálena a ocelová konstrukce odvezena do šrotu.


0 Comments

Napsat komentář

Avatar placeholder

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *