První zastřešená betonová dráha na světě
Až v průběhu roku 1968 přišlo na řadu přistřešení betonové dráhy. Do jisté míry za ním stojí tehdejší prezident Mezinárodní cyklistické federace FIAC Rodolfo Magnani. Dopisem adresovaným počátkem ledna Československé sekci cyklistiky při ČSTV doporučil realizovat částečné přistřešení dráhy i tribun. Tento projekt se nerodil nijak snadno. Zejména tehdejší generální ředitel Brněnských veletrhů a výstav Jan Čebiš mu nepřál a bez jeho souhlasu bylo těžké si představit stavbu vůbec započít. Ale stalo se a i přes nevyslovený souhlas ze strany výstaviště se zastřešení stihlo i na dnešní poměry v rekordním čase zrealizovat.
Rok 1968 byl ve znamení tvorby projektové dokumentace, shánění financí a potřebných souhlasů s realizací. Jednou z hlavních podmínek provedení zastřešení dráhy s hledištěm byla nutnost navrhnout takové řešení, které by umožnilo jeho případnou demontovatelnost a následné další potenciální využití. Pořád byl totiž velodrom brán jako cizí element v ploše výstaviště, který brání jeho dalšímu rozmachu. Počítalo se, že v budoucnu dráha ustoupí potřebám rozvoje výstavnictví.
Tvorby projektové studie se chopil člověk nadmíru povolaný. Pod prvotní vizualizací a konstrukčním řešením je podepsán brněnský profesor Ferdinand Lederer, specialista v oblasti ocelových konstrukcí a jeden z autorů zastřešení památkově chráněných pavilonů na brněnském výstavišti C a Z. Jeho prvotní plány posloužily k tomu, že byla stavba v červenci toho roku odsouhlasena vedoucím Útvaru hlavního architekta města Brna Ing. arch. Igorem Valentou. Začalo se shánět finační krytí a detailněji řešit samotná výstavba. Tou byly pověřeny Královopolské strojírny.
Původní Ledererovy plány výrazně přepracoval pracovník strojíren Ing. Jiří Lefner. Ledererův návrh byl tvořen pro tohoto konstruktéra typickou příhradovou konstrukcí, Lefner však využil pouze základní dispoziční řešení se sloupy ve dvou řadách vně dráhy a použil modernější závěsnou konstrukci. Nevíme, proč došlo k tak významným změnám v konstrukci, ale domníváme se, že dle oslovených konstruktérů a statiků mohlo být důvodů hned několik. Jak víme, času na postavení nebylo nazbyt, a Ledererova konstrukce s velkým množstvím náročných svárů neodpovídala potřebě rychlé realizace. Náročnější demontovatelnost a následná využitelnost použitého materiálu také nehrály do karet původnímu návrhu. Pro potřeby částečného zastřešení není příhradová struktura ideální. Hodí se spíše na velká celková zastřešení, neboť až tam se plně využijí výhody takové konstrukce. Svou roli mohla hrát také relativní zastaralost příhrady v době vzniku. V té době začaly být moderní právě závěsné konstrukce. Je také možné, že se projektanti potýkali s nedostatkem vhodného materiálu, proto navrhli dostupnější řešení.
Dle dochovaného stavebního deníku se se stavbou střechy započalo až počátkem února 1969. Hotovo bylo již za čtvrt roku. Celkové náklady na dostavbu areálu od roku 1966 do konce roku 1969 vyšly na celkových 18 786 000 Kčs. Cena samotného zastřešení byla přibližně polovinou této částky. Není moc známo, ale dle dobového tisku byl brněnský velodrom první betonovou zastřešenou dráhou na světě.
Veškeré tyto úpravy směřovaly ke zdárnému uspořádání Mistrovství světa v dráhové cyklistice v roce 1969. Přípravy na tento světový podnik nezhatil ani vpád vojsk Varšavské smlouvy rok předtím. Zajímavostí je, že toto mistrovství bylo Brnu přiděleno ku příležitosti oslav 100 let od vůbec prvního cyklistického závodu na území Rakouska – Uherska, který se jel v roce 1869 v brněnských Lužánkách.