Majetkové poměry
Pozemky na stavbu velodromu poskytl v sousedství svého sídla a cukrovaru podnikatel a velkostatkář Viktor Arnold Jakob Bauer, který výstavbu také finančně podpořil.
Až do počátku 20. let 20. století pozemky spravoval syn zakladatele Viktor Bauer mladší, o chod samotné dráhy a její zdokonalování se starali brněnští cyklisté, povětšinou německé národnosti. V roce 1921 byl Bauer většinu pozemků na tzv. Bauerově rampě včetně cyklistické dráhy proti vůli své i celé rodiny nucen prodat a vinou pozemkové reformy za minimální částku. Svou roli zde sehrál zejména jeho německý původ i přesto, že až do roku 1928 byl československým občanem (zdroj: str. 20, bod 48). Odprodej Bauerových pozemků nebylo nic jiného než určitá forma vyvlastnění. Vzhledem k tomu, že sám Viktor Bauer měl přímou zkušenost s vyvlastněním bez náhrady, raději přistoupil na podmínky odkupu (zdroj: str. 34 – 35).
Předmětné pozemky zakoupil Moravský zemský výbor za účelem velkorysé výstavby výstaviště. Samotná dráha naštěstí zůstala zachována. Zřejmě jako určitý vděk za zásluhy v odboji I. světové války se, bohužel pro cyklisty, nájemcem dráhy stali Sokolové. Nastalo složité období vyjednávání a domlouvání se, aby se cyklisté na dráhu vůbec dostali, natož aby pořádali závody.
Závěrem druhé světové války, během které velodrom obsadili vojáci Wehrmachtu, byla dráha v bídném stavu a její zpustošení bylo dovršeno při osvobození průjezdem kolony 70 aut Rudé armády. Opět zásluhou samotných cyklistů se podařila zachránit. Z důvodu obnovení předválečných smluv se nájemcem areálu stali opět sokolové, jejichž působení na stadionu ukončil až Všesokolský slet v roce 1948. Cyklisté se hned pustili do jeho zvelebení. V roce 1952 byla cyklistická dráha převedena jako národní majetek na Československý stát. V polovině 50. let se na jeho správě podílela organizace Park kultury a oddechu pod MNV Brno, pod kterou v té době spadalo i sousední Výstaviště.
V roce 1957 vznikl Československý svaz tělesné výchovy (ČSTV) a zákonem bylo ustanoveno, že veškeré stavby sloužící tělovýchově mají připadnout do jeho majetku či do jeho trvalého bezplatného užívání. To měl být i případ velodromu a pozemků, na kterých stojí. Bohužel se v době, kdy již byl tento zákon několik let v platnosti, tehdejší Městský národní výbor Brno za zády ČSTV potažmo již tehdy fungující Tělovýchovné jednoty Favorit Brno domluvil s Brněnskými veletrhy o prodeji pozemků pod stadionem. Do majetku a trvalého užívání tak připadly pouze budovy a stavby včetně samotné dráhy. Od té doby stojí celý areál na cizím pozemku a Favorit Brno na něm působí na základě časově neomezené smlouvy o bezplatné výpůjčce z roku 1962.
V současnosti jsou veškeré stavby v majetku Tělovýchovné jednoty Favorit Brno, pod kterou po roce 1989 z ČSTV přešly. Pozemky pod těmito nemovitostmi však nadále patří akciové společnosti Veletrhy Brno, takřka výhradně vlastněné Statutárním městem Brno. Není bez zajímavosti, že v dnešní době se jedná o jedno z mála sportovišť, které nejenom, že není zadluženo, ale není také zatíženo žádným úvěrem.